Nevím, co mě to napadlo, ale rozhodl jsem se, že si pro občasné hraní vyrobím vlastní backhammon. Začalo to nákupem potřebného materiálu v bauhausu, což vyšlo celkem draho, jelikož jsem kromě dřeva a latí, kupoval ještě lepidlo na dřevo, kování a potom taky všechny laky, celkem 3 druhy – na vnitřní trojúhelníky a pak hnědou na vnějšek.
Důležitý dodatek: Velká zásluha patří Verunce za to, že se mnou nejen že nakupovala montážní materiál, ale nýbrž také celkově udělala naměření desek a nalepení okrajů tím plyšem. A v neposlední řadě musím vyzdvihnout i konzultační rovinu
Nutno podotknout, že je to docela dost práce, ale výsledek určitě bude stát zato. Před nákupem je potřeba si všeho pěkně promyslet a propočítat. Já jsem si nechal v bauhausu nařezat na přířezu desky o velikosti 50×25, celkem 4x + odřezky jsem vzal taky.
Dál je potřeba koupit latě, které se dají po obvodu. Potom ještě dostatek jemného šmirgl papíru na obroušení.
Z jedné odřezkové desky jsem vyvrtal žetony. K tomu je ale potřeba pilová násada na vrtačku – děrovka. Pak žetonky obrousit šmirglem a dírky uprostřed zakytovat. Žetony jsem pak nalakoval a po nalakování ještě jednou obrousil, aby nebyly tak výrazné a měly jen decentní odstín…
Další částí byla příprava samotné hrací desky. Nejprve jsem všechno ošmirgloval, a potom hrací desky namořil. Potom přišla práce s přímočarou pilkou. Latě jsem nařezal včetně spojů.
Následovalo malování trojúhelníků, což mi musela Verunka naměřit. Výborně se k tomu hodí malířská páska, kterou nalepíte a malujete jen konkrétní výsek.
Po malování přišlo na řadu lepení. Tady je důležité to po nalepení nechat minimálně 24 hodin stažené svorkami pěkně napevno nebo pak něčím hodně těžkým zatížit. Zbytek už nebyl tak náročný – namalovat vnějšek hnědým lakem byla záležitost na pár minut.
Další na řadě bylo olepit vnitřní strany desky černou látkou, prodávají jí v hobby marketech např. pod nohy stolů, aby nepoškrábaly podlahu. No a dostáváme se do finále – přišroubovat panty a malinké kování. Tady je potřeba být hodně přesný, protože jinak obě strany desky nebudou na sebe přesně pasovat. Mě to bohužel malinko ujelo, ale nic zásadního…
A výsledek:
Tesila jsem se na clanek i fotky a to i z toho duvodu, ze jsem cekala tucnou pochvalu za temer rovnou polovinu prace na tomto projektu… Tak to za autora dozenu sama: bez duseni se ve vyparech cpavych nateru, prosezenych hodin u lepeni filcovych obvodu a titerneho lepeni a mereni trojuhelniku by se dilo nezdarilo, takze, Verunko, jsi kabrnacka!