Cesta z města

Musím říct, že SkyEurope nezklamaly, i když jsem týden před odletem měla noční můry z toho, že náš let zruší… Nakonec jsme si dokonce s Markét a Veruš zařídily místa vedle sebe a s pár kily nadváhy se na čas přepravily do Paříže.

Trochu jsme neodhadly čekání na TGV, takže jsme se nakonec v Paříži zdržely 5 hodin – využily jsme to jako správné “shopping girls” a pokukovaly po obchodech. po obří bagetě za 3.50 EUR jsme pokračovaly TGV směr Rennes. Opět jsme dojely na čas – ale u francouzských linek už nebylo pochyb.
Jelikož jsme každá měly (spolu s Lenkou, která se k nám připojila v Paříži) jen rámcovou představu o tom, kterým směrem jsou koleje, tak nám cesta na ně i s hledáním výlukové zastávky zabrala asi 45 min.
Nejhorší však bylo zjištění, že univerzitní kampus má asi 100 km2!! A kterým směrem bylo naše slavné Banlieu 33 a 29 v té chvíli věděl jen Bůh. Naneštěstí jsme pokaždé potkaly někoho, kdo toho vědl ještě míň než my, a proto jsme se ubytovaly až za další hodinu.
Na Accueuil (recepce) byla velice vstřícná paní, která nás – kromě Veruš – ubytovala na stejném patře vedle sebe, a vybavila nás potřebnými info.
Až do teď tedy vše jakž takž…
Šok přišel po otevření dveří koleje: všechny jsme bydlely ve 4. patře a výtah nikde. Ještěže se nás ujali komjdoucí a pomohli nám. Jinak bysme ty napěchovaný kufry vláčely ještě teď.
Šok No 2: pokoj: postel, odrbaná polička a stůl, ucházející skříň, umyvadlo, deka a 3 prostěradla, flekatá matrace a sociálky na chodbě… Hmmmm…
Redši jsme se ani moc nevybalovaly a využily nabídky naší kamarádky Káti, abychom si půjčili její auto a sjely na nákup. Vzhledem k tomu, že jsem já osobně měla na jídlo 2 cereální tyčinky, pár sáčků čaje a pytlíkovou polívku, tak jsem nakoupila asi 20 kg věcí včetně pár kousků nádobí a drogerky.
Po návratu na kolej následovalo vybalování věcí z ČR i nákupu. Do postele jsem se dostala kolem 12 napumpovaná šokem No 3 v podobě WC a sprch.
Jen pro info: na záchodě je sice toaleťák, ale prkýnko ne, je tam i umyvadlo, ale teplá a studená voda má každá samostatný kohoutek půl metru od sebe, takže tu správnou teplotu zkrátka nikdy nenamícháte!! Co se týče sprch, tak to je téma samo pro sebe.. raději ale No Comment!
Takže takhle komfortně teď budu 3 měsíce bydlet. JUPÍ!! Kdyby nebylo mého nejhodnějšího tatínka na světě, tak bych ještě teď byla odříznutá od světa, rodiny, Ferdáska a touhle dobou bych byla asi plešatá a hysterická.. Ještě jednou mu touto blogovou cestou tedy poděkovala: DĚKUJI, tatínku Kukuto!!! Internet je v těchhle situacích opravdu k nezaplacení:o)O stáži až příště…zatím SUCKS, ale snad se to spraví…

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

*