Hotel Flora v Mariánkách aneb kritizátoři útočí

Jelikož nadešel čas využít Ježíškův voucher na lázeňské lenošení, zapíchli jsme to v pátek v práci přesně na čas a vyrazili směr Mariánky (letos už podruhé, jak jistě pozorný čtenář našeho blogu zaznamenal;)). Ferdík měl připravenou navigaci, Verunka zase džus na cestu a víkend mohl začít!

20140426_091158.jpgHotel Flora je, dá se říct, přímo na hlavním náměstí. Po menších peripetiích s parkováním jsme se dostali na pokoj a pak bleskurychle na večeři. Tam nás zaskočil už předem zařízený zasedací pořádek – byli jsme přiděleni k šestimístnému stolu s pokapaným PVC ubrusem, ale mile nás překvapilo menu. Verunka si dala domácí karboš s bamborovým salátem, Ferdík gulášek s těstovinou. Jídlo fakt vydařené, nešizené. Ovšem cena malého piva (místní malý pivovar) byla 33,- … asi se inspirovali v Praze nebo co….

Druhý den jsme měli “procedůry”. Masérky nedokážeme zhodnotit, protože toho za sebou tolik nemáme a Veve si masáže vyložené neužívá nikdy, takže by to nebylo objektivní. Co nás zarazilo bylo, že v 12metrové místnosti a přístěnku se starali hned o 3 klienty zaráz. Sice jsme byli odděleni plentou, ale vzdychy německé pacientky 2m od nás “ooo, ja!” nám k větší relaxaci nepomohly. Bohužel Veve měla bouřlivou reakci na použitý chilli peeling na zádech, takže ještě hodinu po masáži ji musel Fefe ovívat záda a přikládat studený ručník. No, aspoň víme pro příště;)

20140426_131829.jpgPo lehkém obědě jsme vyrazili konečně do přírody – směr Smraďoch a další krásy přilehlého okolí:) Všudypřítomné zákazy nevstupujte do mokřad/bažin/k vývěrům se samozřejmě minuly u některých členů naší výpravy účinkem a Ferdík hned při první příležitosti zahučel do smradlavého jezírka:) Okolí teda super, takže kdo by měl zájem o track, doporučujeme z Mariánek po modré směr Smraďák/Kyselka a pak po červené přes bažiny zpět do Mariánek. Vychází to cca na 14km, terén je schůdný (ale držte se trasy) a krajina rozmanitá, jen asi 3km jsou po silnici, takže celkově na jedničku!

Po příchodu jsme ještě zblajzli domácí dortík (štrůdl a pudinkovo třešňový koláč) a kafčo a vyčkávali netrpělivě večeři. Ne z hladu, ale protože po večeři byla Ferdíkovi přislíbena návštěva jednoho místního podniku. Jmenoval se Arbo bar a klidně se mohl jmenovat i GriGri bar:) Prostě místní 5.cenová, velké pivo za 23, propálené čalounění a kouř, že by se dal krájet:) No ale za ty prachy!!! :)

20140427_172431.jpgV neděli jsme dali příjemnou snídani, krátký šlofík po jídle a v 11 vyrazili směr Beroun. Tam jsme měli naplánovaný okruh směr Koněpruské jeskyně. Počasí zase parádní, akorát Veve po cestě zchromla, takže jsme to malinko zkrátili, ale i tak jsme dali asi 15km. To nejlepší jsme si nechali nakonec – Berounská vyhlášená BLACK DOG CANTINA. Záměrně píšu tiskace, protože “takovej burgr měl Ferdík naposledy před lety” (a už neví kde:)) Kvalita masa fakt čupr trupr, vymazlený přísady, domácí coleslaw, domácí limča a vůbec slušné ceny. Po takové námaze to pravé!

Domů jsme dorazili po 19h špinaví, unavení a spokojení.

A celkové hodnocení? Ježíšek rozhodně NIKDY nedává špatné dárky, takže jestli se třeba našly nějaké mini nedostatky, tak to určitě mělo důvod, abychom se při jejich přikonáváních něco naučili – zamračenou obsluhu odteď válcujeme úsměvem a pivo si kupujeme za rohem:))

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

*