Dovolená Díl 2. – Napříč USA

Na letisti po priletu na Newark, coz je letiste u New Yorku v New Jersey jsme byli s Verunkou trochu nervozni. Cekala na nas totiz fura veci, co zaridit – prejit pres imigracniho urednika, vyzvednout kufry (ty prijeli mezi poslednimi), dostat se do pujcovny aut, pujcit auto a dostat se k Philadelphii… Nejvic stresujici ale byla prave autopujcovna, kde jsme meli male problemy s platebni kartou, vsechno ale dobre dopadlo a dostali jsme i dobre auto – novy Dodge Avenger. Pri vyjezdu z autopujcovny jsme chytli peknou bourku az sterace nestihali. Chvile stresu nez jsme si zvykli na americky velkomestsky traffic a gps navigaci a sinuli jsme si to smerem na Philly. Cil byl jasny – najit levne ubytovani, coz se nakonec podarilo. Prvni americkou noc jsme stravili v hororovem smrdutem motelu u dalnice.

Den treti – Philadelphia

Ze smradlaveho (ale levneho – 50 babek) motelu jsme vyrazeli smerem na Philly uz v 5 rano a v 6.00 jsme meli zaparkovano v centru za krasnych 9 dolcku na den – chytli jsme totiz tarif Early Birds. Cestou po hlavnich pamatkach jsme jeste stihli dat snidani u Dunkin Doughnuts, Verunka donatek a Ferdik vyborny roastbeef toast s chedarem.

Cestou k hlavnimu cili – Rockyho schodum a Rockyho sose – jsme potkavali hrozne moc bezcu… A bezeli prave na Rockyho schody, ze kterych je krasny vyhled na centrum Philadelphie – hlavne na mrakodrapy ktere se ztracely v mracich.

Philadelphia je krasne mesto – hlavne Ferdikovi se hodne libila. Je takova potemnela, monumentalni, jako mesto z Batmena. Nas dalsi program jsme meli predem naplanovany – podivat se na nejvetsi Trh ve Philly – Reading Terminal Market. Bylo to velke rusne misto s desitkami stanku od zeleniny pres maso a seafood az po antikvariat. Ferdik slintal hlavne z tamniho reznictvi, kde meli za vylohou krasne flakoty steaku.

Specialitou Philadelphie je Philly Chesse Steak – coz je do rozpadnuti ugrilovane hovezi maso v housce se syrem a ruznymi prisadami – a tady na trhu delali pry jeden z nejlepsich ve meste, takze jsme nezavahali.. Verunka si vybrala Steak s houbami a Ferdik s peperoni extra palive, ale nakonec palili jen trosku…

Po jidle cestou k autu jsme se jeste stihli podivat do outlet obchodu ROSS, kde jsme neco malo pokoupili a cca kolem 14.00 jsme vyrazili smerem na Jih pres Delaware do Virginie primo pred Virginia Beach, kterou jsme meli naplanovanou na dalsi den. Cestou jsme navstivili nas velmi oblibeny Walmart a udelali zakladni nakup. Po ceste jsme jeste zastavili u jednoho z mnoha obchudku lokalnich pestitelu, kterych je cestou na Jih pozehnane. Ubytko jsme sehnali slusne, ale taky za 70 babek. Vecer jsme se sli jeste projit k pobrezi – tady je to hodne rybarske…

Den ctvrty – Virginia Beach

Virginia Beach je krasna plaz. Cesta na ni byla take krasna – pres dlouhe mosty po mori a pres tunely pod morem. Take za prujezd toho kousku vybirali 12 dolaru.
Nas plan po prijezdu byl jasny – navleknout se do sportovniho a trochu si zasportovat. Na Virginia Beach je totiz velmi znama promenada pro sportovce podel plaze, ktera meri 5 km. Verunka dala necelych 6 km, Ferdik ubehl asi 8 km. Chvilema to bylo dost monotonni bezet porad rovne po stejne ceste, ale zas kde se vam stane ze bezite a 20 metru vedle v mori vidite skakat delfiny.

Po dobehnuti jsme se sli osvezit do more, do Atlantiku. Voda byla super. Par metru od Ferdika skakal pry delfin. Pak jsme si chvili zdrimli a zacli hledat mista na foceni od kud zamavame pres Atlantik Cimplikum, kteri priblizne tyden pote meli byt na stejne rovnobezce jako my, ale pres Atlantik na jihu Portugalska.

Celi vycerpani z foceni, z raniho behu jsme sli hledat kde se najime. Chteli jsme okostovat zdejsi seafood, coz se nakonec podarilo. Delikatni byl hlavne krab, take zdejsi specialita. No a po obede neni nic lepsiho nez si dat zmrzku a kdyz zmrzku, tak jedine Ben&Jerry’s.

Cestou k autu pak zacala skoro tropicka bourka – jedna kapka, druha kapka a zniceho nic lijavec jak prase. A asi do 5 minut se ve meste udelala dopravni zacpa, protoze vsichni odjizdeli. My jsme nastesti meli namireno na druhou stranu – po plazi stale na jih pres Kill Devil Hills do Nags Head. Plaze v Nags Head pekny, ale nic mimoradneho, hlavne jsme tu byli strhani, protoze jsme cestou chytli vic nez hodinovou zacpu. No a tady jsme to otocili na zapad do vnitrozemi smerem k Apalacskemu pohori. Asi po hodine cesty po dvouproudovce zacalo silene prset az jsme chvilema museli jet tak 40 km/h a navic jsme cestou prejeli tak 100 zabicek, ktere se ocividne snazili dostat pres silnici (Verunka stale veri, ze to nebyli zaby, ale ze to byly listy). Motel jsme sehnali uz za tmy ve meste Plymouth.

Den paty – Prejezdovy a nakupovaci

Cil pateho dnu bylo dostat se na upati apalacskeho pohori, a cestou jsme meli na mape zaskrtnuto asi 5 nakupnich mist. Plus Ferdik mel uz nepopsatelnou chut na burgera. Cil se podarilo splnit na 100% a vecer jsme skoncili v levnem motelu za 45 babek ve meste Marion.

Den sesty – Apalacske pohori

Rano jsme vyrazili na naplanovanou destinaci – vrcholek Mount Mitchell. Cesta nahoru zabrala asi hodku a pul a skoro jsme zavarili auto. Stoupani mohlo byt tak 20%. Auto jsme zaparkovali pod upatim kopce a vyrazili na poradny hike. V polovine tury jsme stihli dat i kafe a nahoru jsme se dostali celkove asi za 2 hodiny celi splaveny. Ale stalo to za to. Byli jsme v urovni mraku, ktere se kolem nas prelivaly, jako kdyby nekdo neco varil. A neskutecny vyhled – kopec za kopcem kam jsme jen dohledli. Dolu k autu jsme to vzali uz po silnici a celkove jsme usli 8 km. Meli jsme tam i zaply Sportstracker, tak se muzete podivat presne kudy jsme sli.

Ve stejny den jsme meli naplanovanou jeste dalsi vyhlidku – Black Rock Mountain, takze jsme dali rychly obed v Subway a vyrazili na druhou staci. Tam jsme ale uz zadnou turu nedavali. Celkove neskutecny zazitek, americke vnitrozemi je taky hodne pekne… K veceru Verunce nebylo moc dobre asi moribundus z klimatizace, tak jsme jeste popojeli do Gainesville kousek od Atlanty a sehnali Super 8 hotel za krasnych 60 babek. Urcite nejlepsi hotel ve kterem jsme byli s wi-fi, snidani, cisty nezasmradly, a 2 velke postele.

Den sedmy – pres Atlantu k Mexickemu zalivu

V Atlante jsme meli na seznamu navstivit jen Nejvetsi Farmarsky trh hned na okraji mesta. Prijizdeli jsme kolem 10 dopoledne a chytli malou zacpu, ale v pohode se dostali na trziste. Na mestskem okruhu maji v Atlante zajimavou vec – okruh ma v jednom smeru asi 5 pruhu a jeden je vyhrazeny jen kdyz si predplatite. To pak necekate v zacpe… Trziste byl obrovsky supermarket (bohuzel mi tam zakazali filmovat), ve kterem byl sortiment z celeho sveta – dokonce salam z Cech. Nakoupili jsme nejake koreni, ovoce a obed – kimci a japonsky salat z ras, gyozu a unagi uhore s ryzi. Snedli jsme si to nicmene az za Atlantou na nakupni zastavce u outletu TJ Maxx. Opet neco malo nakoupili – Ferdik bezecke triko za 3 dolary a Ralph Lauren tapky za 5 dolcku a Verunka boticky za 11. A ted prave Verunka ridi smer zaliv, meli bychom tam byt – pokud vse pujde podle planu – v 6 vecer. Prave zacalo pekne lejt az neni videt na silnici, tak tam mozna budem o neco pozdeji.
Dojeli jsme v poradku dokonce hodne pred sestou ale i zasluhou toho ze jsme prejeli jedno casove pasmo. Ubytovali jsme se, Verunka zacala prat a cekali jsme na Verci tatku, ktery prijel i s nakupem hrncu, abychom mohli udelat veceri. Celkove, kdy nepocitam den priletu nam cesta z New Yorku do Gulf Shores zabrala 5 dni, presne podle planu.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *


*