Rochněníčko na Floridě

Po příjezdu a ubytování se na hotel jsme hned první den vyrazili samozřejmě na pláž!!! Konkrétně na Miami Beach – vyhlášenou pláž na východním pobřeží Floridy. Podél celé pláže je postavené dřevěné molo, po kterém se prohání běhající vytrvalí důchodci, maminky s kočárky a další zvláštní jevy. Všude kolem plno palem, písku, luxusních kondominií a Kubánců. Sluníčko pralo tak, že jsme se hned první den spálili…

Den první – Miami

Po pláži následovalo hledání vyhlášeného sushi baru, jehož adresu Ferdásek vyhledal už v Čechách, ale protože adresa nebyla úplná, tak jsme se potloukali ulicemi rozpáleného Miami Beach asi 3 hodiny. Polomrtví jsme nakonec vzali za vděk japonsko-thajskou restauračkou, kde jsme se jako jediní od písku a v ťapkách náramně vyjímali:) Ali nigiri bylo vynikající, to musíme říct!

Odpolko jsme vyrazili do outletu, kde jsme prošustrovali pár pracně vydělaných peněz, ale stálo to za to:) Ferdásek ukořistil pár košil z Banany a Verunka kupodivu dosti douhé kalhoty (též Banana).

Den druhý – Key West

Druhý den byl v plánu Key West. Už jsme byli docela zvyklí na hustý provoz v Miami, takže 5 hodin cesty na nejjižnější cíp USA, nás nepřekvapil. Nejlevnější benzín naším Chevroletem jen protékal, naštěstí za ty prachy, neberte to. Na Key West byla pomalá cesta s omezením rychlosti asi na 70km za hodinu a vleklo se to. Naštěstí bylo na co koukat, všude kolem luxusní zátoky, moře hrálo všemi barvami a stavili jsme se i v státním parku, kde jsme našli pár kokosů. V samotném Key Westu zrovna začínaly oslavy St. Patrick Day, tj. všichni byli v zelené barvě a chlastali zelené pivo a byli na mol. My jsme si dali ale dobrý obídek (ferdik jak jinak burgera a Verunka jak jinak salátek), a pak vyrazili na procházku k domku, kde bydlel Hemingway, a dál na jižní molo. Byla tam bójka, která značila nejjižnější cíp USA, ale my s Verunkou jsme našli jedno molo, které bylo určitě ještě jižněji, takže jsme chvíli byli první lidi nejjižněji na nejjižnějším cípu USA.

Cesta zpátky bylo dlouhá, navíc Verunka nechtěla Ferdíka pustit k řízení a navíc jsme se ještě v Marathonu naflákali krevetami na Sea Food Festivalu. Do hotelu jsme dorazili úplně hotoví, byl to prostě plně nabytý den.

Den třetí – Cesta z Miami přes Naples, Venice do Tampy a ještě dál

Třetí den jsme si po náročném 2. dni trochu pospali, a po snídani vyrazili směrem do Alabamy. Měli jsme před sebou 2 dny cesty. Cesta utíkala rychle, i proto, že jsme mohli jet kolem 120 km/h a Verunka řídila jak ďas. Udělali jsme super 2 zastávky, jednu v Naples, česky “Neapol”. Šlo o malé výletní přímořské městečko hlavně pro starší lidi. Byl tam klídek, žádní zelení vožralové a úžasné pláže. Podobně na tom bylo i další městečko, ve kterém jsme zastavili na vykoupání a odpočinek, a to bylo Venice (Benátky). Do Vencie jsme se dostali tak, že jsme zapíchli prst do mapy a řekli jsme “Tak tady dáme pauzu”. Nakonec jsme se dozvěděli, že Venice Beach je jedna z nejlepších pláží na Floridě. Po rochnění u vody jsme zas usedli do auta a rozjeli se směrem na server. Chvíli po setmění jsme se rozhodli dát večeři a přespat kousek u města Ocala. Spaní bylo v typicky americkém motelu “Day´s Inn” za 40 dolcků na noc.

Den čtvrtý – Příjezd do Gulf Shores

Další den jsme stávali hodně brzy, protože jsme chtěli mít cestu rychle za sebou. Tady není moc o čem psát, prostě jsme 5 hodin jeli až jsme dojeli do Gulf Shores, jeli jsme hned za Verči taťkou, který zrovna obhlížel nějakou zakázku u laguny. 300 m2, 3 koupelny, obrovský obývák s výhledem na moře, ložnice s výhledem na moře a společný bazén. Hezké bydlení…

Další dny zatím trávíme v Gulf Shores, je tu o něco chladněji než na jihu, ale pořád to jde. Takže nakupujeme, válíme se na pláži, chodíme běhat a na tenis, na golf, do Wal Martu a je nám fajn.