26. listopadu. Už je to rok, co jsme se s Verčou dali dohromady a táhneme to spolu :-) Je rok krátká nebo dlouhá doba na to, aby se dva lidi poznali? Asi jak, kdy a co všechno spolu ti dva zažijí? Za těch 12 měsíců jsme toho prožili hodně, Verunka poznala Prahu, já Brno a Kobeřice a společně Paříž a dálnici D1… A spoustu dalších míst…Taky jsme poznávali jaký vlastně jsme, když se nám nepovede den, jaký jsme když se špatně vyspíme, špatně najíme nebo nenajíme, když nás něco bolí nebo jsme unavený a mračíme se. Na to jsme měli uplynulý jeden rok a z toho něco kolem 2 měsíců strávených ve společném 1+0, který se změnil na nový 1+1. A v novém začneme náš druhý rok…Prožili jsme toho moc. Například výlet na Petřín, na Hrad (v Brně i Praze), výprava na záchranu žab v Šáreckém údolí, několikrát v létě v Prokopském údolí u vody, koupaliště Petynka, Karlštejn, návštěvy babiček a dědečků a rodičů, sushi party, rauty, dobíhání autobusů, ujetí vlaku, nakupování a zkoušení hadrů, oslava svátku v cukrárně, piknik na Babě a v Podbabě, společné Vánoce s originálními dárky, několik koncertů v Obecním domě, Rudolfinu, několik filmů v kině, společné nákupy jídla a pití, společné vaření a kulinářské zážitky, rande v Paříži. je to jen zlomek toho, co nás ještě čeká. Nepatrný zlomeček.

Líbí se mi pozorovat Verču jen tak, když se třeba dívá na televizi nebo když je zapálená do praní prádla a nic ji z toho neodtrhne. Nebo když je unavená, těsně před usnutím a já odhaduju za kolik vteřin usne (většinou to bývá cca do tří vteřin). Taky se mi líbí pozorovat jak spí. Celý tenhle uplynulý rok pozoruju taky něco nového, co jsem před tím necítil. Nazval bych to asi jistota.