Letošní běžecká sezóna je u konce a je čas bilancovat. Jde o mojí zatím nejlepší sezónu, takže si tady chci popsat co bylo letos dobře, co špatně a jak chci pojmout příští rok. Čísla 3550 naběhaných km, 49.000m nastoupáno, běháním jsem strávil přes 300 hodin a lezením 50…
Chtěli jsme nechat maminku malinko odpočinout a vytipoval jsem Baby hotel v Turnově, kde to máme rádi hlavně kvůli skvělému kafe v Panorama Kafé. Tam jsme se samozřejmě vůbec nedostali, protože v hotelu se Elišce tolik líbilo, že chtěla blbnout jen tam. Sem se určitě vrátíme, milý personál,…
Pomalu se blížíme k oslavě 2. narozenin a takhle to u nás teď vypadá. Zpívání ve vaně je téměř na denním pořádku:-)
Prý už Šumava nebude nikdy jako dřív. Že prý lesy tu uschnou a sežere je kůrovec. Tak jsme se rozhodli opět po delší době podívat do naší oblíbené destinace, do Volar. Úplně nám nevyšlo počasí, ale snažili jsme se najít program, co to šlo, a to znamenalo tůru…
Asi jsme zatim nikdy nemeli ubytovani na takoveto samote, kam jsme si poctive vynosili veci z auta z parkoviste pod kopcem. Krasna chalupa se vsim potrebnym se libila hlavne Elisce, ktera mohla objevovat dalsi mistnosti a komurky. Udelali jsme take prvni nelegalni vylet pres zakaz vjezdu jsme dojeli…
Dovča nám začala šestihodinovou celkem klidnou jízdou do Bad Hofgasteinu, kde jsme měli celkem hezké bydlení, sice hned u silnice, ale aspoň mohla Eliška pozorovat auta a naučit se slova jako dodávka, autobus, velká dodávka apod. Po prvních pár dnech rozkoukávání se po okolí a výletu do Zell…
Tentokrát jsme vyrazili do Vrchlabí, protože tady měl Ferdík závod, kde se chtěl trochu proběhnout. Vyrazili jsme už ve čtvrtek a stihli ještě trochu prolejzaček i socializaci na pískovišti. Dalších pár dní byla Eliška jako z divokých vajec, asi jí ten horský vzduch taky dobíjí baterky:-)
Začátkem června na Ferdíkovi narozky jsme se vydali do Albrechtic do Penzionu Permon, který je sám o sobě hrozně hezký i včetně okolí, ale dojem dost kazí personál, takže opakovat určitě nebudeme. Každý den jsme dávali celkem výživné tůry a stoupáky, ale vždycky jsme museli dojít na jedno…
Nejsou to první Eliščiny Krkonoše, ale dohromady už tak 3tí nebo 4té, takže by se dalo říct, že to tu už zná. I když prvně v Peci a v krásném ubytování. Ale tentokrát to bylo poprvé, co měla na horské hřebeny výhled z krosničky, kterou si celkem zamilovala.…
Jsou vlastně 3 – hrací dětské klávesy, malé hrací dětské klávesy a hrací dinosaurus. Většinou hraje Eliška na všechny 3 najedou…
Čas nám zas malinko poskočil, Elišce už bude skoro rok, tak tady zas pár nových videí z tohoto období: