Dalším cílem našich dobrodružných výprav se stal opatský chrám na pobřeží Normandie. Tento pohled nás přivítal při příjezdu – není ohromující?:o)
Musela jsem se nechat “blejsknout”, abych u té krásy byla zvěčněná. Trochu foukalo, takže moje pečlivě učísnuté vlasy to přežily jen stěží…
Po cca 2 km od parkoviště jsme se dostali až k opatství. Musím říct, že působí monstrózním dojmem a jako místo klidu a míru k rozjímání to rozhodně nevypadá. Ale zevnitř už to vypadalo líp. Klikaté cestičky a tisíce schodů po všudypřítomných hradbách.
Tato socha je věrnou replikou sochy archanděla Michaela z vrcholu věže, jen není pozlacená.
No, a povinná siestička na hradbách opatství – a že bylo z čeho vybírat! Musely to být kilometry a kilometry!
Při cestě zpátky na parkoviště jsme si prošli městečko, které leží pod klášterem. Teda městečko… jedna jediná ulička byla široká asi metr a proplítala se od brány ke bráně – vlastně ani nebylo kam uhnout:o) Ale výlet to byl eňo nůňo! Dokonce nám vyšlo i počasí, protože při cestě k autu začalo poprchávat, pak pršet, pak jsem kvůli větru a dopravní značce odrovnala deštník a pak už si vzpomínám jen na dlouhý tunel a na konci bylo světlo….:o))) Ježiši, já jsem zase vtipná, no jo, musím se pochválit:o)