Nasi cestu napric Javou jsme zacali v Banyuwangi, malem mestecku lezicim hned na vychodnim pobrezi Javy. Tady jsme stravili 3 noci, vetsinou odpocinkem, protoze jsme bydleli v krasnem venkovskem prostredi, kde nas budili v 5 rano kohouti a hlaholeni motliteb z okolnich mesit. Meli jsme stesti na velmi prijemne hostitele, Djoka a Maiu, kteri maji hezky dum a 2 tradicni chajdy na svem pozemku. Odjizdime neradi, protoze s takovou srdecnosti a pratelskosti jsme se jeste nikdy a nikde nesetkali.
Takto vypadala cesta z Bali na Javu
Poklidný podvečer v Banyuwangi
Polívčička, která dorazí za vámi
Vulkan Ijen
V okoli Banyuwangi je aktivni krater Ijen, kam se sjizdeji lide z celeho sveta kvuli tzv. modremu plamenu, ktere jsou pry jen 2 na svete – jeden na Islandu a druhy tady. Start byl ve 2 hodiny rano z parkoviste pod horou, nahore jsme byli asi v 5. Vstup na horu byl za 100k IDR, pujceni dychaci masky za 50k a nahore po nas nejaky cicmunda chtel dalsich 70k na hlavu, na cez se strhla velka hadka a nakonec jsme prosli. Ijen je znamy jeste pro tezbu siry, takze ze dna krateru, kam jsme si to sinuli, vychazel neprostupny kour sulfidu. A v tom si vesele pochoduji zdejsi nosici s nakladem kolem 50-100kg nahoru a dolu. Ferdikovi se podarilo pekne se sulfidem sjet, az tak ze dolu ho museli ostatni clenove vypravy podpirat, protoze vypadal jak po 10 pivech a 5 zelenych.
Kava
Indonesie je obecne znama exportem kavy, ve velkem ji tu skupuje hlavne Starbucks. Byli jsme se podivat i na plantaze. Znama je take kava Luwac, to je ta, kdy kavova zrna na polich sni Cibetky, pak je vykaknou, to se pak ocisti a umele a cizinci to vypijou a uznale krouti hlavami, jak je to dobre;-) ale vazne – je to dobre.
Obecne tu nejsou moc zvykli na turisty, takze podobne jako na Sri Lance vas vsichni zdravi, ptaji se jak se mate a chteji si protrenovat anglictinu. Turisticky se ale snazi a maji hodne co nabidnout!
Fotky
