Mám poslední dobou nějaké blogově plodné období. Asi za to může fakt, že jsem udělal poslední – jedinou zkoušku a mám víc času i myšlenek. Když jsem napsal minulý článek o účetní uzávěrce, Verunka mi vyčetla, že jsem odsunul ten její z prvního místa. Uměle jsem proto musel změnit datum toho mého nového článku, aby skončil na druhém místě:-) To jsou machinace, co? Naštěstí mám psavou, a tak to budu vytrvale zkoušet pořád dál. Snad se mi ještě někdy podaří mít článek na výsluní prvního místa:-)

Představte si, že jsme se s Verunkou ještě nebyli projít po okolí našeho krásného sídliště. Téměř za rohem máme vlastně Hostivařskou přehlradu, nějaký lesopark či co a basketbalové hřiště. Tam ale Verunku vytáhnu až v létě a dáme si pár košů:-)

V sobotu jsme plánovali takový malý výlet, tuším po obědě, aby nám slehlo po dobrém obědě. Tak jsme se připravili, že vyrazíme na procházku. Zásadně se obouvám až potom, co je Verča obutá a připravená u dveří. Párkrát jsem to zkusil dřív, ale už to nezkouším:-) No, nicméně, když jsem otevřel dveře, abych si obul botky, které jsem minulý den nechal na rohožce, tak jsem s údivem zjistil, že jsou FUČ. Vypadalo to tam asi takhle:

rohoz

Napřed jsem zmateně začal pobíhat po bytu a zkoušel si vzpomenout, kam jsem ty botky dal, naštěstí mě Verunka hned vrátila do reality. “Někdo je čmajznul”! Taky musím říct, že to Verunka říkala, je totiž od přírody stvoření pochybovačné a cizím Čechům nevěřícné. Takže pro příště už poslechnu na slovo, slibuju.

Náš výlet do Hostivaře se změnil na výlet do nákupního centra, kde jsme s Verunkou vybrali nové botky a já se inspiroval, jaké koupím dál až bude tepleji… Zároveň jsem taky začal přemýšlet, jak vymyslím odplatu. Hned u dveří totiž stojí zaprášený vak s golfovými holemi, takže už na něco příjdu:-)