Už dlouho jsme nerecenzovali restauraci, a dnes je k tomu dobrá příležitost, protože jsme byli na dobrém jídle kousek za Prahou, v Šestajovicích. Příjemné prostředí, milá obsluha, zajímavý a pestrý výběr jídel a co nás z něj zaujalo nejvíc bylo “Bezedné prkénko” a “Ruský boršč”. To první si objednal Ferdik, boršč byl pro Verunku. Boršč chutnal jako od maminky, nemáme žádnou výtku, chuť i konzistence i porce i servis vynikající.
Teď příjde ta zajímavější část. Bezedné prkénko bylo totiž na jídeláku prezentováno jako “all you can eat”, tj. sežer tolilk masa, kolik se do tebe vejde. Bláhově jsem si hned představil los angeleskou restauraci, kde jsme do sebe, u příležitosti oslavy narozenin Verunky taťuldy, ládovali jeden stejk za druhým. A mexikáni pořád chodili, smáli se a házeli další maso na talíř. U Kamene to bylo o něco jiné. První porcička, kterou Ferdik před sebe dostal se skládala s hezké a chutné krkovičky, kousku vepřového kolínka a klobásky. Když jsem měl téměř dojedeno, přišla servírka, jestli chci jako přidat. Řekl jsem, že mi nejvíc chutnala krkovice, a že bych dal ještě. Po 15 minutách, kdy Verunka stihla už i kafe, mi přinesli a hezky naservírovali 2. krkovici. Byla dobrá. Ale byl bych si býval dal ještě jednu. Ale už podle výrazu servírky bylo jasné, že je někde problém. Přišla po chvíli zpátky s tím, že si krkovičku dát můžu, ale musím si objednat zas celé “Bezedné prkénko”. “Takže to zas tak bezedné, to prkénko není” řekl jsem. Na to ona pokrčila rameny, řekla “Hm” a odešla.
Jako dobrá restaurace to je, ale tenhle čecháčský vyčůraný přístup nám nesedne.
Verunka:
Ferdik:
